Jehličnaté dřeviny
Borovice obecná pine (redwood), Pinus silvestris
Je hospodářsky důležitým druhem borovice nejen kvůli dřevu, ale i díky těžbě pryskyřice z žijících stromů. Roste zejména v severní, střední a východní Evropě v čistých a směrem k jihu smíšených porostech. Vyskytuje se i ve velkých nadmořských výškách a není citlivá na pozdní mrazy.
Běl je široká 5–10 cm a má nažloutle nebo načervenale bílou barvu. Jádrové dřevo je načervenale žluté a tmavne až na hnědočervenou. Jestliže dřevo zmodrá, lépe přijímá vodu a je proto náchylnější k napadení houbami, ale jádrové dřevo je při rychlém vysušení a impregnaci poměrně trvanlivé. Dekorativní textura je fládrovaná a pruhovaná.
Borovice vejmutovka yellow pine, Pinus strobus
Roste zejména na východě severní Ameriky většinou vtroušená v jehličnatých nebo smíšených lesích, parcích a zahradách. Od roku 1750 je kultivována v Evropě, zejména ve středním a jižním Německu. Je oblíbená díky rychlému růstu, snadné impregnaci a dobrému opracování.
Úzká běl je nažloutle bílá, jádrové dřevo má nažloutle až světle načervenale hnědou barvu a v blízkosti běle je často nápadně tmavé. Textura je málo dekorativní, stejnoměrná, na tangenciálním řezu slabě fládrovaná, na radiálním řezu pruhovaná.
Douglaska douglas (yellow, fed, oregon) fir, douglas (oregon) spruce, Pseudotsuga menziesii
Její hlavní domovinou je západ severní Ameriky, zejména Oregon, a vnitrozemí USA - přes Skalnaté hory po severní Mexiko. V Evropě je kultivována od roku 1827, kdy ji angličan Douglas přivezl na Britské ostrovy. Přívlastky "fir" a "spruce" jsou ovšem matoucí, protože douglaska nepatří ani k jedli ani ke smrku.
Nejlepší technologické vlastnosti má dřevo s letokruhy širokými 1 až 2 mm a na šířce letokruhů rovněž závisí snadnost, resp. nesnadnost zpracování dřeva. V Evropě je pro kvalitní produkci nezbytné umělé vyvětvování a to i zelených větví.
Bělové dřevo je nažloutle až nečervenale bílé, široké asi 3–6 cm. Jádrové dřevo má nažloutlé a načervenalé odstíny hnědé. Obě dřeva jsou dostatečně odolná, při vyšší vlhkosti je jádrové dřevo dobře impregnovatelné. Dekorativní textura je zřetelně fládrovaná a pruhovaná.
Jedle silver fir, Abies alba
Jedle roste zejména ve střední, jihozápadní a jižní Evropě. Její mýtní věk se pohybuje mezi 90 a 130 lety a výtěž užitkového dřeva obvykle činí 80-90 %. Jedle má nažloutle až načervenale bílé dřevo s našedlým odstínem a její textura je málo dekorativní, na tangenciálním řezu slabě fládrovaná a na radiálním řezu pruhovaná.
Jedlové porosty jsou silně ohrožené průmyslovými emisemi, tuhými zimami, okusem zvěře a holosečným hospodařením. Odkorněné dřevo z letní těžby rychle praská a dřevo odkorněné v míze bývá rychle napadeno plísněmi. Dřevo jedle je všestranně použitelné, impregnuje se snadněji než dřevo smrkové a je ručně i strojně dobře opracovatelné.
Modřín european larch, Larix decidua
Modřín je opadavý jehličnan kontinentálního horského klimatu, který roste v nadmořských výškách od 400 metrů nad mořem (v Polsku výjimečně od 150 metrů nad mořem) do 2400 metrů nad mořem (v Alpách).
Jeho dřevo je oblíbené zejména pro dostatečnou odolnost na vzduchu i ve vodě a snadnou opracovatelnost.
Bělové dřevo, široké 1 až 3 cm má nažloutle až načervenale bílou barvu, jádrové dřevo tmavne od načervenale hnědé až po tmavě červenohnědé. Velmi dekorativní textura je na tangenciálním řezu výrazně fládrovaná, na radiálním řezu pruhovaná.
Smrk european spruce, Picea abies
Má široké umělé rozšíření zejména ve střední, jihovýchodní a severovýchodní Evropě. Monokultury často trpí větrnými a sněhovými polomy, oddenkovými hnilobami, imisemi a napadením kůrovcem.
Dřevo je dobře opracovatelné, ale jeho sušení vyžaduje zvýšenou pozornost. Hráně je třeba dobře provětrávat vzhledem k náchylnosti na plísně. Vlivem agresivních splodin (např. SO2) dochází ke změnám v buněčné struktuře a k lomu vláken.
Trvanlivost je velmi malá a smrkové dřevo neodolává hmyzu, houbám ani povětrnostním vlivům. Impregnaci by mělo předcházet chemické nebo enzymatické ošetření. Hustota a pevnost kolísají v závislosti na stanovišti, přičemž hustota výrazně stoupá při podílu tlakového dřeva nad 40%. Materiál má nažloutle až načervenale bílou barvu a málo dekorativní, slabě lesklou texturu, která je na tangenciálním řezu fládrovaná a vzácně i lískovcová, na radiálním řezu pruhovaná.
Thuje arborvitae giant (pacific red, red) cedar, shinglewood, Thuja plicata
Roste zejména na západě severní Ameriky od Kanady až po Kalifornii, obecně mezi 39° a 57° severní šířky, a dosahuje stáří až 1000 let. Obvykle se vyskytuje společně s douglaskou, smrkem sitka, tsugou a cedar yellow. Je poměrně zimovzdorná a také její dřevo má velmi dobrou trvanlivost. Suché odolává houbám, hmyzu i povětrnostním vlivům. Porosty věkovitých stromů představují asi 22% tichomořských zásob dřeva a je tím pádem na trhu velmi dobře dostupná.
Dřevo je dobře opracovatelné, ale nemělo by přijít do kontaktu se železem a alkáliemi způsobujícími zabarvení.
Běl je bělavá, široká 2 až 5 cm a má nepatrnou trvanlivost. Barva jádrového dřeva je proměnlivá od světle načervenale hnědé až červenohnědou. Matně lesklá, dekorativní textura je na tangenciálním řezu fládrovaná, ne radiálním řezu pruhovaná.
